Vědomí těla - co je trauma proč v těle vzniká?

CO JE TRAUMA

Trauma je nejvíce přehlíženou, ignorovanou, popíranou, nepochopenou a neřešenou příčinou lidského utrpení. Když hovoříme o traumatu, mám na mysli často velmi nepříjemné příznaky, jimiž lidé trpí po zkušenosti, kterou vnímají jako zahlcující nebo život ohrožující. V poslední době se trauma stalo módním slovem, jimiž někteří označují každodenní stres, jako například ve větě "Dnes jsme měla v práci jedno trauma za druhým". Toto použití  je však velmi zavádějící.

O TRAUMATU

Trauma mohou způsobit i zdánlivě banální události. Trauma obecně vzniká při situacích, kdy je něčeho příliš mnoho, něco se stane příliš rychle, nebo příliš brzy, než aby naše obranné reakce dokázaly situaci efektivně vyřešit. Traumatické události provází pocit zahlcení, bezmoci a strach. Tato kombinace faktorů způsobuje, že dojde k mobilizaci energie k obrané reakci, tato energie se však na záchranu nespotřebuje a ani jinak nevybije, a proto zůstává uzamčená v nervové soustavě a dalších tkáních. Výsledkem jsou nejrůznější symptomy a obtíže.

O tom, zda vnímáme událost jako nebezpečnou rozhodují naše instinkty. Jinak řečeno, k traumatizaci dochází v okamžiku, kdy nás něco, co vnímáme jako ohrožující, zbaví schopnosti reagovat. Tato nemožnost účinné reakce může mít jak zjevné, tak skryté dopady. Trauma se na nás může podepsat takovým způsobem, který se neprojeví roky.

Nejčastější příčiny traumatu jsou:

  • Pády, nehody, úrazy, nebo i přítomnost u takové události
  • Lékařské zákroky, zákroky s anestesií, pobyt v nemocnici
  • Zážitek násilného činu na sobě ale i přítomnost u násilí páchaného na jiné osobě
  • Dlouhodobý stres
  • Přírodní katastrofy
  • Obtíže či zvýšený stres během prenatálního vývoje, porodu či prvních měsíců života

Typické příznaky traumatu

  • Snížená schopnost zvládat stres
  • Chronická únava či deprese
  • Poruchy soustředění
  • Zvýšená ostražitost či citlivost na vnější podněty
  • Znecitlivění částí těla či celková disociace
  • Panické záchvaty neadekvátní emoční reakce
  • Obtíže se spánkem, noční můry
  • Široká škála psychosomatických obtíží
  • Další obtíže související s nesprávným fungováním autonomní nervové soustavy

Traumatizace spočívá ve ztrátě kontaktu - SE SEBOU SAMÝM, SE SVÝM TĚLEM, S PŘÍBUZNÝMI, S DRUHÝMI LIDMI A S OKOLNÍM SVĚTEM. K tomuto odpojení většinou nedojde v jediném okamžiku a je tudíž hůře rozpoznatelné. Může k němu docházet plíživě, pozvolna a my, aniž si uvědomíme, se na tyto změny adaptujeme. Můžeme jen cítit, že nejsme tak docela ve své kůži, aniž si plně uvědomujeme, co se děje, že cosi postupně nahlodává naše sebevědomí, sebedůvěru, pocit duševní pohody a vztah k životu.

Jak se vyhýbáme určitým pocitům, situacím a místům, naše možnosti voly se zužují. Výsledkem toho postupného omezování svobody je ZTRÁTA VITALITY a SCHOPNOSTI NAPLŇOVAT SVÉ SNY.

Trauma lze nejen vyléčit, může to být také proces vedoucí k hlubokému procitnutí, jež může být ranou k emoční a v pravém slova smyslu duchovní transformaci.

PŘÍČINY TRAUMATU

Připomeňme si člověk může být traumatizován čímkoli, co vnímá (ať už vědomě či nevědomě) jako smrtelnou hrozbu. Tato citlivost závisí na věku, životních zkušenostech, ale i na vrozeném temperamentu.

U traumatu je rozhodujícím faktorem pocit ohrožení a neschopnost pociťované hrozbě čelit.

Máme dvě kategorie traumatu - zjevné a méně zjevné

Ke zjevným příčinám patří:

  • Válka
  • Vážné psychické či fyzické týrání nebo pohlavní zneužívání v dětství
  • Zanedbávání, zklamání důvěry nebo opuštění v dětství
  • Násilí (utrpěné či pozorované)
  • Znásilnění
  • Vážná zranění a onemocnění

K méně zjevným příčinám patří celá škála zdánlivě všedních událostí, z níž mnohé, jak se ukazuje, jsou mnohem traumatičtější, než bychom čekali.

K méně zjevným příčinám traumatu patří:

  • Lehké automobilové nehody, zvlášť pokud při nich dojde ke zrnění krční páteře
  • Invazivní lékařské a zubařské zákroky, zvlášť na dětech, s použitím omezujících prostředků nebo anestetik. (Císařský řez, inkubátor atd.)
  • Pády a další tvz. Lehká zranění, zvlášť u dětí a seniorů (pád z kola)
  • Přírodní katastrofy typu zemětřesení, hurikány, tornáda, požáry a povodně
  • Onemocnění, která jsou provázena vysokými horečkami a náhodné otravy
  • Ponechání o samotě, zvláště u malých dětí a nemluvňat
  • Déletrvající imobilizace - zvlášť u dětí a nemluvňat
  • Vystavení extrémnímu horku nebo chladu. Zvlášť u dětí a nemluvňat
  • Nečekané hluky
  • Prenatální traumata
  • Porodní stres

NASLOUCHEJTE SVĚMU TĚLU

Jak Vaše tělo reagovalo na výše uvedený seznam? Pociťovali jste při čtení možných příčin traumatu neklid? Pokud ano, je to normální reakce na připomínku věcí, jež Vám mohly v minulosti způsobit traumatizující stres. Ne všichni reagují takto. Někdo zaznamená okamžitou reakci v podobě stažení žaludku nebo bušení srdce. Jiný při čtení nepozoruje nic, ale jen co dočte, ucítí slabé píchnutí v podbřišku. Jiný zase nemusí mít žádnou tělesnou reakci, ale vybaví se mu třeba vzpomínka na pád z kola.

Nervozita ta a úzkost, stejně jako většina dalších reakcí, které jste mohli mít, souvisí s vybuzením (aktivací) energie, k němuž došlo při původní zahlcující události. Když se cítíme ohrožení, naše tělo začne instinktivně produkovat velké množství energie k obraně.

Chceme-li se vyléčit, musíme s touto energií pracovat, a proto si ji potřebujeme uvědomit.

S vybuzením této energie, jde jde ruku v ruce enormní tvorba hormonů stresu a aktivace sympatické nervové soustavy. To vede k vychýlení vnitřní dynamické rovnováhy a řadě psychosomatickým symptomům, změně chování, změně psychiky a časem k samotné nemoci (zvláště autoimunitních onemocnění).

Když tělo cítí nepohodu, vysílá signály. Tyto signály nám mají sdělit, že něco uvnitř není v pořádku a žádá si to naši pozornost. Když na tyto podněty nereagujeme, postupem času přerostou v příznaky traumatu.

Prvními symptomy, které se většinou objeví bezprostředně po zahlcující události, jsou:

  • Hyperexcitace
  • Konstrikce
  • Disociace
  • Popření a pocity bezmoci
  • Ochromení a zamrznutí

Hyperexcitace: může mít fyzické projevy - zrychlení srdečního tepu, zvýšené pocení, studený pot, dýchací potíže (zrychlený dech, mělký dech, dušnost atd.) a svalová tenze. Ale může se projevit i psychicky v podobě vtíravých myšlenek, překotného myšlení, úzkosti a ustaranosti.

Když si tyto myšlenky a vjemy připustíme, tj. dáme jim volný průchod, nejprve vyvrcholí a poté začnou slábnout a mizet. Během tohoto procesu se může dostavit chvění, třes, návaly horka, prohloubení dechu, zpomalení srdečního tepu, uvolnění svalů a CELKOVÝ POCIT ÚLEVY, POHODY A BEZPEČÍ.

Konstrikce: V reakci na život ohrožující situaci dochází spolu s hyperexcitací také ke konstrikci tělesných tkání a k zúžení vnímání. Nervová soustava začne fungovat tak, aby veškeré naše úsilí mohlo být směřováno k odvrácení hrozby. Konstrikce mění dech, svalový tonus i celkové držení těla s cílem podpořit výkon a sílu. Cévy v kůži, periferních oblastech těla a vnitřních orgánech se stáhnou, abych přenechaly více krve svalům, které se napnou připraví tělo k obrané reakci. TRÁVENÍ JE POZASTAVENO. Jedince může pociťovat také otupělost a útlum.

Disociace a popření:

Woody Allen jednou prohlásil: "Nejde o tom, že bych se bál umřít, jen nechci být u toho, až se tak stane.". Tenhle bonmot docela dobře popisuje účel disociace. Disociace nás chrání před zahlcením stupňující se excitací, strachem a bolestí. Sekrecí našeho přirozeného vnitřního opia - endorfinů- tělo -otupuje" bolest způsobenou vážným zraněním. Pro jedince, jenž právě prodělává trauma, je disociace snadným způsobem, jak přetrpět zkušenost, která je pro něj v danou chvíli nesnesitelná. TĚLO, VNÍMÁNÍ SE VYPNE.

Popření lze považovat za méně intenzivní formu disociace. Můžeme být odříznutí od vzpomínky na určitou událost (nebo řadu událostí nebo od pocitu od ní. Můžeme popírat, že k události vůbec došlo nebo se chovat, jako by nešlo o nic důležitého. Když například někdo zemře, koho jsme milovali, můžeme dělat jako by nic, protože čelit realitě by bylo příliš bolestné.

Dalším projevem disociace může být pocit ztráty kontaktu (někdy téměř úplně) s určitou části těla. Právě tuto disociovanou část těla pak často postihují chronické bolesti.

Pocit bezmoci, ochromení nebo zamrznutí:

Je-li hyperexcitace akcelerátorem nervové soustavy, pak pocit zdrcující bezmoci funguje jako její brzda. Bezmoc, kterou zakoušíme ve chvílích ohromení života, není běžným pocitem bezradnosti, jaký čas od času přepadá každého z nás.

Je to pocit zhroucení, ochromení a naprosté nemohoucnosti. Není to dojem, představa nebo výplod fantazie. JE TO HOLÝ FAKT.

Příznaky traumatu podrobný seznam:

K dalším příznakům, které se objevují současně s výše popsanými nebo krátce po nich:

  • Nadměrná bdělost (nepřetržitá ostražitost)
  • Rušivé představy nebo flashbacky
  • Extrémní citlivost na světlo nebo zvuk
  • Hyperaktivita
  • Přehnané emoční a úlekové reakce
  • Noční můry a děsy
  • Náhlé změny nálady (záchvaty vzteku, častý hněv nebo pláč)
  • Stud a nízké sebevědomí
  • Snížená schopnost zvládat stres
  • Poruchy spánku a paměti

Některé z nich se mohou objevit až po mnoha letech!!!

Dalšími příznaky traumatu níže zmíněné, ale propukají se zpožděním! Ve většině příznaků jim přecházejí ranější symptomy. Žádné pevné pravidlo proto, kdy se jaký příznak projeví, však neexistuje.

  • Panické ataky, úzkost a fóbie
  • Mentální "výpadky" a pocit zastřené mysli
  • Vyhýbavé chování (vyhýbání se určitým místům, činnostem, pohybům, vzpomínkám či osobám)
  • Vyhledávání nebezpečných situací
  • Závislostní chování (přejídání se, alkoholismus, kouření atd.)
  • Nadměrná nebo snížení pohlavní aktivita
  • Amnézie nebo zapomětlivost
  • Neschopnost lásky, péče a tvorby citových vazeb s druhými lidmi
  • Strach ze smrti nebo stárnutí
  • Sebepoškozování (vážné sebe týrání, řezání atd.)
  • Ztráta víry v základní hodnoty (duchovní, náboženské, lidské soužití)
  • Nadměrná plachost
  • Oslabené emoční reakce
  • Neschopnost činit závazky
  • Chronická únava nebo tělesná slabost
  • Imunitní poruchy a některé poruchy endokrinního systému (velmi často souvisí s nemocemi štítné žlázy) a enviromentální intolerance
  • Psychosomatická onemocnění, zejména bolesti hlavy, migrény, potíže v oblasti krku a zad
  • Chronická bolest
  • Astma
  • Kožní onemocnění
  • Trávicí problémy (syndrom dráždivého tračníku)
  • Vážné poruchy PMS
  • Deprese, Posttraumatická stresová porucha a pocit hrozící smrti, pocit nemoci

Příznaky traumatu mohou být stabilní, tj. trvale přítomné nebo nestabilní, což znamená, že se mohou objevovat a zase mizet a být spouštěny stresem. Nebo mohou zůstat po desítky let skryté a náhle se vynořit. Symptomy se obvykle neobjevují jednotlivě, ale v souborech. Časem se zvyšuje jejich komplexnost a spojení s původní traumatickou zkušeností se vytrácí.

PŘÍNAKY JAKO SIGNÁL

Kterýkoli z výše uvedených příznaků se může objevit bez ohledu na to, jaká událost je způsobila může vymizet, JAKMILE JE TRAUMA ROZŘEŠENO. Abychom se mohli z traumatu zotavit, musíme se naučit důvěřovat signálům, které vysílá naše tělo. Symptomy traumatu jsou naším vnitřním budíkem. Když jim budeme naslouchat a naučíme se je využívat, můžeme svá traumata začít hojit.

Pokud cítíte při čtení nervozitu, můžete na svou reakci pohlížet jako na počátek ozdravného procesu.

VLIV TRAUMATU NA TĚLO

Mozkové struktury, které ovládají instinkty, jsou u lidí a zvířat prakticky totožné. To čím je lidský mozek výjimečný, jsou pouze oblasti zodpovědné za racionalitu.

Volně žijící zvířata, přestože se běžně ocitají v ohrožení života, zřídkakdy trpí traumaty. Mají přirozenou schopnost následky těchto událostí (doslova) setřást a žít bez následků. Většina z nich se po těsném úniku ze smrtelného nebezpečí vrací do normálu týmž fyziologický procesem.

Když se mohutné zvíře probírá ze šoku, začne se mírně chvět. Chvění postupně sílí, až vyvrcholí téměř křečovitým třesem, při němž šelma zdánlivě nekoordinovaně škubne všema čtyřma nohama. Když třes ustane, medvěd se několikrát samovolně zhluboka nadechne a vydechne. Vlny nádechů a výdechů při tom hýbou celým jeho tělem.

Když si záběr pustíme zpomaleně zjistíme, zdánlivě nekoordinované chaotické cukání nohama je ve skutečnosti koordinovaným pohybem připomínající běh. Jako kdyby zvíře dokončovalo útěk tím, že aktivně pokračuje v běhu přerušeném uspávací látkou.

Nakonec medvěd vytřese "zmrzlou energii" spontánními cel tělními nádechy a výdechy.

Tento proces nápadně připomínal chvění, třes, spontánní změny dechu. Stejné projevy lze pozorovat také u lidí při šamanských rituálech po celém světě.

Zotavení s traumatu, je v řeči šamanů "znovu nalezením duše", je primárně biologický (tělesný) proces s častými psychickými důsledky, zvláště pokud trauma souviselo se zklamáním důvěry ze strany osob, jež nás měly chránit.

Proto je důležité při práci s traumatem zapojit tělo!

ÚTOK, ÚTĚK NEBO ZAMRZNUTÍ

Když je situace vnímána jako životu nebezpečná, mysl a tělo mobilizují obrovské množství energie k přípravě na boj nebo únik - proto hovoříme o reakci "útok nebo útěk".

Právě díky této energii dokáže drobná žena, jejíž syn zůstal uvězněný pod autem, zvednout tunu detroitské oceli, která drtí jejímu chlapci nohy.

Toto vzepětí sil je možné díky zvýšenému prokrvení svalstva a vyplavení stresových hormonů, jako jsou kortizol a adrenalin.

Při zvedání tunového břemene spotřebuje žena většinu nadbytečných chemických látek a energie, které její tělo vyprodukovalo, aby mohlo čelit hrozbě.

Její syn, uvězněný pod autem a ochromený bolestí a strachem, by takového výkonu schopen nebyl.

Vybití energie, je-li dokončeno, je pro mozek znamením, že nebezpečí pominulo a že je načase snížit hladinu stresových hormonů. Právě k tomu dojde i v těle matky v našem příkladu.

Není-li tento signál k normalizaci odeslán, mozek dál vyplavuje zvýšené množství adrenalinu a kortizolu a tělo zůstane ve vysokoenergetickém, excitovaném stavu.

V této situaci se nachází syn. Nenajde-li způsob, jak přebytečnou energii vybít, jeho tělo bude ještě dlouho poté, co se zotaví z fyzických zranění, reagovat, jako by stále zažívalo bolest a bezmoc.

CO NÁM BRÁNÍ ZAČÍT OPĚT NORMÁLNĚ FUNGOVAT POTÉ, CO NEBEZPEČÍ POMINE?

PROČ NEMŮŽEME JEDNODUŠE NADBYTEČNOU ENERGII UVOLNIT STEJNĚ JEDNODUŠE JAKO TO DĚLAJÍ ZVÍŘATA?

Přenesme se na chvíli na pláně Serengeti, kde dodnes žijí dávné stíny naší psýchy. Představte si přikrčenou samici geparda, jak se s očima na stopkách a svaly pocukávajícími nedočkavostí připravuje k útoku na běžící impalu.

Zkuste sledovat své vlastní reakce, když uvidíte, jak štíhlá gepardice vybíhá a rychlostí sto deset km v hodině dohání svou kořist. Vteřinu před tím, než gepardice zaryje drápy do zadku, padne impala k zemi, téměř jako by se vzdávala predátorovi jisté smrti.

Padlá impala, ale není mrtvá. Vypadá nehybná bezvládná, její nervová soustava je však dosud plná energie z honičky. Přestože téměř nedýchá a nehýbá se, srdce a mozek ji běží dál na plné obrátky.

Výše zmíněné chemické látky, jež dodávaly energii jejímu pokusu o útěk, ji stále zaplavují mozek a tělo. Je tu totiž možnost, že impala nebude ihned pozřena. Gepardice ji (na pohled mrtvou) odtáhne do křoví a jde hledat svá hladová mláďata, které si hrají v povzdáli.

Když gepardice odejde, dočasně "zamrzlá" impala se může probrat z šoku a chvěním a třesem vybít obrovské množství energie, kterou mobilizovala k útěku před hrozící záhubou.

Po dokončení této normalizační procedury se postaví na vratkých nohách a po několika nejitých krocích se rozběhne jakoby nic hledat své stádo.

"Reakce znehybnění" nebo také zamrznutí, lockdown, k níž se impala uchýlila, je stejně důležitou strategii přežití jako útok nebo útěk. Pro pomalá a relativně bezbranná zvířata, jako je třeba vačice, je to hlavní způsob obrany. A v bezvýchodné situaci, která neumožňuje útok ani útěk, ji použije každé zvíře včetně člověka.

My lidé používáme reakci znehybnění - energetického zamrznutí - běžně v případě ZRANĚNÍ nebo jen ZAHLCENÍ podněty. Na rozdíl od impaly nám však činí potíže vrátit se z tohoto stavu do normálu.

Pocity k nimž potřebujeme mít přístup, aby nám pomohly vrátit se do přítomnosti, v nás mohou zůstat potlačeny.

Schopnost znovunabytí rovnováhy (vnitřní dynamické rovnováhy mezi sympatikem a parasympatikem) po reakci "znehybnění" je hlavním faktorem při prevenci traumatizace.

Nerozřešené trauma výrazně snižuje kvalitu života a tento stav je často popisován jako "smrt za živa".

Stejně jako zvířata máme vrozenou schopnost zbavit se pocitu ohrožením třesem, pokud jsme správě vedeni, dokážeme využít stejných mechanismů jako zvířata, vytřást následky zahlcujících událostí a ŽÍT NORMÁLNĚ.

Taruma je primárně fyziologický jev. Trauma postihuje nejprve tělo a instinkty. Teprve poté doléhá mysl, emoce a ducha.

CESTA ZE STAVU ZHENYBNĚNÍ

Opuštění tohoto zamrzlého stavu může být velmi intenzivní zkušenost. Volně žijící zvířata, kterou nedovedou racionálně uvažovat o tom nepřemýšlejí a jednoduše to udělají.

Když, ale opouštíme stav znehybnění my lidé, často se zalekneme síly vlastní energie a latentní agrese a začneme těmto intenzivním pocitům vzdorovat.

Naše zábrany znemožní plné vybití energie, bez něhož nemůžeme začít opět normálně fungovat.

Nevybitá energie se uloží v nervové soustavě a připravuje půdu pro rozvoj traumatu, o nichž byla řeč výše.

Jak se znovu rozhýbat? Jak uvolnit zamrzlou energii a přejít za stavu zamrznutí a volnému plynutí?

Otázku odpoví:

SEMINÁŘ VĚDOMÍ TĚLA

Prakticky dvouhodinový seminář, kde se naučíme zbavovat břemen nerozřešených traumat z minulosti. Člověk, který dokáže vybít zbytkovou sebezáchovnou energii, má

  • menší pocit ohrožení a zahlcení životem.
  • čas plyne pomaleji
  • není "zmrazený strachem"

Ve stavu zamrznutí nám každý pohyb připadá děsivý, chaotický. Návrat ze stavu strnulosti k volnému plynutí v nás obnoví pocit celistvosti.

  • znovu ucítíte spojení se životem
  • budete klidnější
  • už nebudete zajatci událostí, z nichž některé si možná ani nepamatujete.

Je třeba zmínit jeden důležitý fakt, událost si nemusíme vědomě vybavit, abychom se z ní zotavili! Prozkoumávání traumatu není totéž, co jako jeho znovu prožití. Trauma se odehrává na instinktivní rovině, vzpomínky na zahlcující událost se ukládají jako útržky zkušenosti v těle, nikoliv racionálně uvažujících částech mozku!

CO SE NAUČÍTE?

  • Prakticky, krok po kroku aktivovat plné vědomí těla, které je přirozenou součástí našeho bytí, včetně aktivace jeho anatomické části mozku - INSULY.
  • Té vděčíme za plné vnímání sebe sama, vědomí těla a signálů, jež nám vysílá.
  • Naučíme se fyzické cvičení uvolňující stres
  • Masážní a dotekové techniky na uvolněni stresu a napětí pro domácí použití

Skrz pociťovaný smysl, získáváme přístup k paměti těla.

V ten okamžik se začínáte léčit, začínáme vybíjet sebe záchovnou energii, kterou jste během traumatické situace nemohli využít. Vybití může mít dramatický a viditelný průběh nebo může být tiché a nenápadné. Může mít podobu mohutného třesu, sotva znatelného pocitu vnitřního chvění nebo jen pokus či zvýšení tělesné teploty.

CO MŮŽETE ZAČÍT VNÍMAT?

  • že Vám všechno dává o něco větší smysl
  • že jste klidnější a uvolněnější
  • věci, které Vás doposud rozčilovaly, Vám najednou nevadí a jste k sobě daleko více laskavější
  • máte větší pocit pohody
  • chronická bolest může polevit, či úplně ustoupit
  • ve vztazích se svými bližními i s ostatními začnete pociťovat vetší volnost a lehkost
  • můžete si připadat vášnivější a silnější
  • zmírnění všech psychosomatických projevů!

Zdroj. Peter Levine, Léčení traumatu, Probouzení tygra, Paměť a trauma, ICSB výcvik

ZOTAVENÍ Z TRAUMATU DĚLÁ S LIDMI DIVY!


Chci se zúčastnit semináře Vědomí těla