KDE SE VYTRATILA DĚTSKÁ RADOST?

"To, co dnes vnímáme jako problém, je často jen tělo, které si příliš dlouho neslo stres samo."

Proč jsou tak křehké?
Proč jsou tak agresivní?
Proč nejsou schopny se soustředit?
Proč mají tak špatnou psychiku?
Proč jsou tak nemocné a pozadu oproti nám, když jsme vyrůstali my?

Tyto otázky dnes zaznívají čím dál častěji. Rodiče hledají odpovědi ve škole, v systému, v diagnózách. Jenže velmi často se díváme až na důsledek – ne na příčinu.

Vše se odvíjí od mozku, který si můžeme zjednodušeně představit jako dům o třech patrech.

První patro je přítomno už v prenatálním období – plazí mozek. Řídí přežití, instinkty a především pocit bezpečí. Pokud tělo necítí bezpečí, zapíná se režim obrany.

Po porodu se aktivuje druhé patro – limbický mozek, centrum emocí. Tady vzniká vztahová vazba, důvěra, schopnost regulovat emoce.

A teprve kolem školního věku dozrává třetí patro – neokortex. Racionální část mozku, která nám umožňuje přemýšlet, učit se, soustředit se a chápat svět.

Aby tato patra mohla spolupracovat, musí být pevný základ. Tělo se musí cítit v bezpečí.

Pokud je však nervový systém dlouhodobě přetížený – těhotenstvím plným stresu, náročným porodem, narušenou citovou vazbou, napětím v rodině nebo neustálou stimulací moderního světa – zůstává dítě v režimu přežití. Energie nejde do růstu a vývoje, ale do obrany.

A právě tehdy začínáme vidět "problémy".

Pracuji s dětmi kolem devíti či deseti let, které mají potíže s řečí. Zadrhávají se, špatně formulují věty, bojí se mluvit před ostatními. Když přijdou poprvé, jejich tělo je napjaté, stažené, jako by bylo stále ve střehu.

Jakmile se postupně uvolňuje napětí a nervový systém se zklidňuje, začíná se zapojovat i řečové centrum. Po pěti či šesti ošetřeních rodiče často pozorují výrazné zlepšení. Ne proto, že bychom "učili mluvit", ale protože tělo už nemusí bojovat.

Měla jsem také chlapce, který se výrazně hrbil. Jeho držení těla vypovídalo o vnitřním napětí. Jak se tělíčko postupně dostávalo z obranného režimu, začalo se samo narovnávat.

A pak jsou tu děti, které prožívají silné strachy. Mají noční můry, bojí se chodit do školy, těžko navazují přátelství. Často působí uzavřeně, nebo naopak výbušně.

Když se ale jejich tělo začne cítit bezpečně, strach postupně ustupuje. Objevuje se lehkost, úsměv, radost ze vztahů.

To, co dnes nazýváme problémem, je často jen signál přetíženého nervového systému.

Naštěstí je tělo moudré. Umí se samo regulovat a vracet do rovnováhy – pokud mu vytvoříme podmínky. Stačí jemná, cílená podpora.

Ve své praxi pracuji kraniosakrální biodynamikou a také při aktivitách s koňmi – BEGAN - Koně jinak. Cílem je vždy snížení stresu, podpora pocitu bezpečí a aktivace přirozených regeneračních mechanismů v těle.

Když se zklidní základ, mohou se postupně zapojit i vyšší patra mozku. A dítě začne růst tak, jak bylo původně nastaveno.

Možná při čtení cítíte, že se vás to týká. Možná poznáváte své dítě.

Pokud ve vás něco jemně rezonuje, není to náhoda. Tělo nejdříve šeptá. Teprve potom začne křičet.

Dopřejte svému dítěti prostor, kde se může znovu nadechnout, uvolnit a cítit bezpečí.

A pokud cítíte, že je čas něco změnit, ráda vás i vaše dítě podpořím na cestě zpět k rovnováze.

Rezervujte si svůj termín hned a vykročte spolu k pohodovější budoucnosti