„Mitochondrie: malé elektrárny a strážci života i smrti“

Mitochondrie jsou součástí každé buňky a jejich hlavním úkolem je přeměňovat sacharidy a tuky na energii v procesu známém jako metabolismus. Ve skutečnosti jde o bakterie, které se vyvinuly z prvních organismů dýchajících na Zemi kyslík.

Před miliardami let se první bakterie živily aminokyselinami a hojnými chemickými látkami obsaženými v prehistorické směsi tehdejších oceánů. Když zásoby potravy začaly docházet, objevily se první sinice, které našly nový zdroj energie – slunce – a způsob, jak využívat sluneční světlo jako palivo. Tento objev, fotosyntéza, byl obrovským průlomem. Najednou bylo k dispozici dostatek potravy pro organismy, které se mohly živit přímo sluneční energií. Sinice se tak staly nejúspěšnější formou života na planetě.

Zelené rostliny však při fotosyntéze produkují jako vedlejší produkt vysoce jedovatý plyn – kyslík. Zpočátku velkou část volného kyslíku pohlcovaly horniny, ale jakmile byly nasyceny, hladina kyslíku v atmosféře rychle rostla. Protože tehdejší formy života kyslík nedýchaly, došlo ke globální katastrofě, při níž zahynulo asi 99 % druhů. Výjimkou byly mitochondrie – první a jediné bakterie schopné dýchat kyslík. Ty se staly nejúspěšnější formou života na Zemi.

Jak se život vyvíjel, mitochondrie navázaly symbiotický vztah s rostlinami i živočichy. Výměnou za teplé a bezpečné prostředí dodávaly hostitelům energii. Stejně tak je i dnes každý organismus – rostlina či živočich – závislý na palivu, které mitochondrie vyrábějí.

Mitochondrie mají svou vlastní DNA, odlišnou od lidské. Zatímco naše DNA má strukturu dvojité šroubovice, DNA mitochondrií (stejně jako všech bakterií) je kruhová a připomíná šňůru perel. Člověk má více než 24 tisíc genů, mitochondrie pouze 38 – ale všechny jsou velmi důležité.

Mitochondrie totiž nejsou jen továrnami na palivo, ale také "strážci hodin smrti". Řídí proces programované buněčné smrti, známý jako apoptóza. Když tento mechanismus funguje správně, staré buňky přesně vědí, kdy mají zemřít, aby mohly být nahrazeny novými a zdravými. Pokud ale "hodiny smrti" selžou, buňky buď neumírají, jak mají – a výsledkem může být rakovina – nebo umírají předčasně, což vede ke zrychlenému stárnutí.

Zdroj: Vypěstuji si nové tělo, Alberto Villodo