Zármutek nebo trauma ? Velmi tenká hranice. V životě přicházejí chvíle radosti, smutku, lásky, ztráty to vše s sebou nese svou specifickou emoci. Funguje-li náš nervový systém správně a naše sebe regulace pracuje v náš prospěch, po čase jedny emoce vystřídají druhé a náš život pluje dál v tempu přílivu a odlivu různých druhů emocí a pocitů.
Po fází smutku nás život začíná bavit, my se cítíme plní síly, plánů a znovu se vrháme do života, který nás baví.
Jiné je to v situaci, kdy naše tělo nemělo dostatek kapacity se situací vyrovnat a napětí přetrvává v těle, někdy i desítky let aniž bychom tušili jakou časovanou bombu tělo nese. Stačí menší stresová situace, která spustí řadu nevysvětlitelných psychosomatických potíží.
V dnešním článku bych ráda poukázala na rozdíl mezi SMUTKEM, který je běžnou součástí života a TRAUMATEM, kdy toho na tělo bylo příliš a které posléze zareagovalo extrémním stažením, vypnutím a svým způsobem odtržením od reality, aby jej bolest nezahltila nebo i nezabila třeba u čerstvě narozených miminek.
V chování jedince lze vypozorovat rozdíly, kdy se jedná "jen" o zármutek a kdy už situace zasáhla jedince na fyziologické úrovni a tělo nemá dostatek síly se s tím samo vyrovnat.
To jsou stavy, ze kterých vzniká tkz. Posttraumatická stresová porucha, spojena s řadou nepříjemností - od deprese, vyhoření, děsivého strachu, panických atak, nesoustředěností, zapomnětlivostí, přílišné bojácnosti, představou, že trpím rakovinou, totální paralýzou normálně fungovat v běžném životě, ztrátou sebedůvěry a sebeúcty, nespavostí, ale i drog a alkoholu a řadu dalších.
Smysluplná léčba se pak odvíjí zcela jiným směrem, směrem k tělu, k pociťovaným vjemům, pocitu bezpečí a bezpodmínečnému přijetí, že jsem v pořádku takový jaký jsem.
V ten moment přichází zázrak léčení, který je ukryt v každém z nás. Vyvěrá z hlubin našeho těla, aby započal léčení a nasměroval nás znovu k životu.
Nejprve buduje zdroje, sílu, která je nutná, aby tělo mělo sílu rozpustit stažení, která mohou být ukryta hodně hluboko v těle.
Následuje vybití napětí - to je ta nejnáročnější část celého procesu, která může trvat i nějaký čas. Zapíná se regulace systému a můžeme se cítit jako na houpačce. Důležité je vydržet. Vždy doprovázím klienty v těchto stavech, aby vytrvali, důvěřovali!
Po ní přichází příliv energie, odpuštění, přijetí a pocit, že můžete, jako by jste se znovu nadechli. Cítíte život v každé buňce svého těla, vnitřní pocit radosti. Odchází symptomy spojené s traumatem.
Tohle je proces, který je pro každého rozdílný a délka léčení závisí na hloubce traumatu a míry zasažení systému. Relativně krátce trvají situace z dospělosti, déle z dětství a nejdéle z období raného dětství, porodu a prenatálního období, které nás nejvíce formují a zasahují.
5 - 6 sezení absolvovaných do 14 dnů po sobě velmi výrazně posouvá vnímání světa, odchází bolesti, spánek je hlubší, delší a daleko výživnější.
Ing. Pavla Moravcová
BCST terapeut
Zdroj: Trauma očima dítěte, Probuzení obyčejného zázraku léčení, Peter A.Levine
Hormony jsou rozpustné v tucích a správná hladina tuků v těle zajišťuje správný chod hormonální soustavy. Funkční hormonální systém je klíčový pro psychickou pohodu a životní nadhled. Opět další velkou lží, cíleným mýtem systému od potravinového průmyslu až po ten zdravotní, je nakukat nám, že živočišný tuk nám škodí.
Pandemii dnešní doby je chronický stres a s ním oslabené nadledvinky. Drtivá většina z nás ho bere jako nutné zlo současné doby a nějak mají pocit, že je to normální a víc se nezajímají. Možná kdyby šli hlouběji, našli by příčinu všech jejich neduhů a nekomfortního prožívání života.
Princip Kraniosakrální Biodynamiky tkví v tom, že hledá a podporuje zdraví. Zdraví ve smyslu biodynamické síly, která nám stvořila život a udržuje v chodu samo uzdravovací mechanismy lidského těla.